pondělí 21. října 2013

Pro dědečka


Ahoj,
zveřejňuju dopis, který jsem napsala před 2 týdny dědečkovi Starých do nemocnice. To aby jsem dala o sobě vědět... 
Takže:





Ahoj dědečku,
dny tu ubíhají hrozně rychle. Už si ani nepamatuju, kdy naposled tu byl ranní mrazík. Většinou, když jedu na kole ráno do práce, mi svítí sluníčko na cestu. Asi nějak takhle:

Občas se roztrhne obloha a skrze padající proudy není vidět, ale povětšinou, když už jsou srážky dešťové, tak jde o přeháňku, a na mokrých silnicích se brzy začnou zrcadlit sluneční paprsky... a na té zemi Země to pak vypadá krásně a celý ten kýč dokresluje blankytná obloha. Jó někdy je tu moc krásně, ale někdy jenom hezky... 

Asi nejvíc mě mrzí ty hory odpadků různě podél řeky a na dvorcích domů mezi slepicema... nevím, jak to lidi nemohou vidět... jako kdyby se nestarali o svou rodnou hroudu. Někdy se z toho dostávám záchvaty panického údivu, čeho jsme jako lidi schopní... 

A o práci: Dědo asi vlastně ani nevíš, co tu dělám, co mě tu živí a co mi zabere největší část dne. Pracuju na univerzitě, která se jmenuje Universidad de la Frontera. V překladu to znamená Univerzita hranic... a nevím, na co se to odkazuje, zda na hranice chilských regionů, či na blízké argentinské hranice. Nevím. Ale co se na univerzitě každopádně děje, je tvoření hranic mezi lidmi. Hranic hodně vysokých a hodně drahých. Univerzitní vzdělání tu není zdarma, jako v ČR. Za inženýrské vzdělání student zaplatí od 800 000 Kč výš. TO znamená, že pro většinu lidí je vzdělání nemyslitelné. Chudí zůstávají chudými a bohatí si jen zvykají na vyšší standard. Segregace společnosti je obrovská.
Takže o té práci: 
Kultivuju směs sladkovodích řas, které budou čistit bioplyn a odpadní vodu. Taková pohádka to není... Takové řasy potřebujou jídlo - jako lidi - a ty jsou obsažený v odpadní vodě... v odpadní vodě tedy řasy rostou. Část řas se pak vhání do proudu/okruhu plynu (plyn jde zdola - bubliny, řasy v protiproudu shora) a řasy se pak vrací zpátky do reaktoru s odpadní vodou, kde dál vesele rostou...  Část řas se vhání do protiproudu plynu, protože se zjistilo, že rasy díky svému metabolismu/fotosyntéze dokážou zvýšit procento methanu v bioplynu z cca 60 % na 98 %. Problém je, že ale také vyrábějí kyslík... a takový bioplyn s kyslíkem se podle evropských norem používat nesmí (jako zemní plyn do aut a na vaření...). Bioplyn také obsahuje síru, která je agresivní a rozežírá součástky motorů. A je dost možné, že řasy odstraňují i síru... Takže to musíme dořešit ještě s tím kyslíkem a sírou. A to jsou mé hlavní úkoly tady. Teď jsem u toho, že provozuji jeden anaerobní reaktůrek na výrobu bioplynu a stavím dva systémy jako takové pseudočistírny odpadní vody s recyklem do protiproudu vyrobeného plynu. Dělá mi dost problém řídící program, kterej je lehkej, ale hlásí mi chyby. A to mě teď asi nejvíc trápí. Dnes ale na univerzitu dorazil jeden český profesor z mý vysoký školy, tak se na to prý zítra kouknem. Už se těím, že se hnu z místa...
To asi vše pro teď o práci. Je tu čtvrt na jednu ráno a jsem ospalá. Dobrou noc dědečku, Jdu spinkat. Napíšu ti o mém životě tady víc příště... 

Dědo, ať se ti daří co nejlépe! 
Objímám a posílám pusy
Dáda

středa 2. října 2013

Cumpleaňos

Včera - 30.9. - mně v práci udělali náramně dobře. Lidi z BIORENU mi připravili pohoštění a zazpívali k narozeninám - FELIZ CUMPLEAŇOS. No, dojalo mě to, jaak jinak. Skrze úsměv ukáplo pár slziček. Moc hezké to bylo. Dáda byla ze všech událostí v jejím nynějším čase tak dojata/smutná/veselá, že si to zkoncentrovala do toho jednoho momentu a proměnila v slzičky...

Byla jsem to odpoledne hrozně grogy. DO 5ti do rána jsem vyráběla prezentaci ve španělštině a dokončovala to celé dopoledne. Pak se během dne zastavil spolubydlící Claudio, že je na osmou večer objednaný na kliniku na rentgen a jestli ho mohu doprovodit a řídit. Hm, přišlo mi to fakt divný, ale holt jsem v Chile, tak dělají rentgeny i večer... Vyzvedl mě před 8 v práci a jeli jsme...  KLINIKA ZHASNUTO... hmmm... tak asi si klučina spletl ráno a večer... a jelo se zpátky... na každé křižovatce červená, pořád jsme pro něco zastavovali, už mě to zatraceně štvalo, byla jsem jak mimozemšťan...každou hospodu, kterou jsme míjeli, jsem chtěla  navštívit, osvěžit se a spláchnout únavu. Ale Claudio jakoby nevnímal... V autě jsme domluvili s druhým spolubydlícím rychou večeři v restauraci a pár piv (oslavenkyně má ve většině podniků jedno pití v hospodě zdarma, a jelikož se pije po 2 litrových flaškách, měla bych vystaráno)... Ale, že se jde hned, že jsem mrtvolná a nemohu v mém stavu snášet jejich prodlevy stylu: "Jde se." Ale nakonec se jde za hodinu...

Přijeli jsme před barák a vidím vyhozený obrovský černý pytel s plastem, který jsme naplňovali týdny, připravený pro popeláře jako směsný odpad... V té únavě a deuforii, že již prostě s těma Chilanama nic nezmůžu, že jsou to ignoranti na entou a že jim není pomoci z té bídy a hory odpadu, který se všude povaluje... Cítila jsem se bezmocná... NO v té deuforii jsem Claudia okřikla, že je to fakt hrozný a kdo je jako je takovej blb, že vyhodil ten pytel s plastem (o objemu 1 m3 do směsnýho a neodvezl do plastu)... "To já ne, to Juan" odpověděl... A já: "Tak Juan? Ale tebe znám, ty jsi stejnej!!!"

Hm, vešla jsem do baráku, naštvaná...s tím, že Juan je již připravený jít do baru. Uvítal mě v péřový vestě v chodbě, že se jde.... ale pak mě vtáhl do tmavého obýváku a tam lidičkové z párce: SVĚTLO... No dostali mě.... PŘEKVAPENÍ

Byli potichu ve tmě v obýváku a slyšeli mou výměnu názorů ohledně vyhozeného plastu... Tak jsem se cítila blbě. Ale stála jsem si za svým... Málo spánku, málo hlazení a hodně věcí, které změnit nemohu... vždy vygradují nějaký jiný problém. Ta energie prostě musí ven.

Dostala jsem dobroučký obrovský čokoládový dort, obrovitánská s hodně čokoládou... na a pak se tančilo a povídalo. Bylo to náramné. Kéž by jste tam byli také!

Priscila z Barazílie se nás snažila naučit sambu a my již klasickou houpali merenge, cumbii, salsu...jsem devka ondrovi jsem to neřekla


a slavilo se a jedl se čokoládový dortík
A pak se tančilo
A o práci příště...
ALe co hlavně: Sláva řasám a to i mořským i sladkovodním.