* Fiestas patrias

dne 18. září roku 1819 vzniklo Chile jako stát nezávislý na Španělské koruně. Celé Chile na týden vypne (ale jak bývá všude a vždy, někdo je OFF neustále - to je ale jiný příběh...), tančí cuecu, cumbu, navstěvují se rodinky, přátelé, sousedé...  Griluje se, jí se a nedělá se NIC.

Jako privilegovaní členové konsorcia obyvatelů domečku v pasáži Irun 01710, jsme byli pozváni do rodného domu Claudia, našeho spolubydlícího výškou nejvyššího z nás.

Pod záminkou výletů k moři, do hor, do barů... (kéž by do Podolí...) pěšmo, kolmo, tančmo...se mi nápad jevil jako ideální - poznat krásy Chile z vnitřku... Moc z toho se nestalo a naopak se stalo daleko víc.

NIC nečekat a nepřijímat slova, která jsou jen slovy a nikdy se jejich energie nepromění v reálný čin...
NIC nečekat a otevřít se tomu, že je tu prostě všechno vzhůru nohama a tak jiné než v Evropě. NESROVNÁVAT.
NIC nečekat a být.
NIC nečekat a nechat bít srdce a nechat ho být tam, kde je.
A nebít se vpřed a vzad a někam jinam, prostě být TADY a TEĎ.
Ksakru

Nic nečekej Dádo

Víc napoví fotky posledních dní

Chile NEChile, stýská se mi, chybíte mi...
Jsem vděčná za každou zprávu z domova
Objetí a úsměvy do Čech
Dáda

-Post Scriptum:-

EtOH
Někdy mě přepadne chuť na pivo. Na vychlazené pivo po aktivitě, které si vypiju na rozpáleném trávníku za domem...  NE, to se tu nedělá... Lidi tu moc nepijou... Neviděla jsem tu opilého člověka. Kluci v baráku si otevřou třetinku a nedopijou jí... a co je horší, zředí si to PIVO fantou či spritem. Hernán pije jen nealkoholické. Juan pije spíš víno... I já jsem přešla víceméně na víno, a při mé spotřebě, občas / obden sklenka vína u jídla se cítím jak alkoholik...

Tanec
Ve středu jsem byli v Melounu (název města) na koncerte nějaké argentinské kapely. Parket byl plný. Tančili klucí, holky, mladí, staří. Všicí se vlnili, pohybovali to u nás není. Tak málo studu, tolik přirozenosti v pohybu - a né, že by se tančilo nějak oplzle, to né: hezky, přátelsky, jemně... Jiný kraj, jiný mrav...

Jídlo
U jídla se nečeká, až lidi dostanou na stůl, jí se hned, aby jídlo nevychladlo... a co se nedojí, to se vyhodí, což mě hodně drásá srdce... Lidi často žijou z výplaty na výplatu, berou si úvery, půjčujou si peníze, aby si pořídily pozlátka pro své žití. Nechápu ten konzum tu zbytečnou produky. Nechápu proč se vyhodí půlka celé krůty když naříkají, že je maso drahé. Vlastně nechápu proč jí krocana. Jo jiná polokoule, jiný kontinent...

NESROVNÁVAT Dádo

Sychravo

Chvíle, kdy se ukáže sluníčko a nemusím mít péřovku, čepici z And a rukavice, jsou stále častější. Ale pořád je tu někdy hnusně: smog a sychravo. V těchto dnech jsou lidi médii pravidelně informováni o situaci a O TOM, že je zakázáno topit dřívím.

Na místní prostředí jsem si zvykla. Lidi v práci a spolubydlící na mě už kašlou a nesnaží se mluvit pomalu... Ale já jsem šťastná, protože je žádám stále méně a méně o to, aby věc zopakovali, či ji opsali.

V pátek jsme byli na koncertě chilské superSladké pop muziky (Los Vasques). Styl není to můj šálek čaje, ale nabídka přišla spontánně 20 minut před začátkem koncertu od jedné spolupracovnice, a já si říkala, PROČ NE... Dole jedna z neSladkých písní z repertoáru. Je o stávce studentů. Studium je tu totiž zatraceně drahé. Inženýrský titul vyjde na skoro milion korun českých. Čímž se podporuje obrovská segregace měně majetných lidí. Rozdíly v sociálních skupinách jsou tu propastné.

Do fotek jsem přidala nějaké obrázky z minulého víkendu v parku Conguilio:
NOVÉ FOTKY

Zdravím domů
Jak se všichni máte? Chybíte mi!!! Často na Vás myslím!
Velké objetí !!!

PS: Velké gratulace rodičům Páje a Petrovi ke krásnému děťátku

Dáda