Cumpleaňos

Včera - 30.9. - mně v práci udělali náramně dobře. Lidi z BIORENU mi připravili pohoštění a zazpívali k narozeninám - FELIZ CUMPLEAŇOS. No, dojalo mě to, jaak jinak. Skrze úsměv ukáplo pár slziček. Moc hezké to bylo. Dáda byla ze všech událostí v jejím nynějším čase tak dojata/smutná/veselá, že si to zkoncentrovala do toho jednoho momentu a proměnila v slzičky...

Byla jsem to odpoledne hrozně grogy. DO 5ti do rána jsem vyráběla prezentaci ve španělštině a dokončovala to celé dopoledne. Pak se během dne zastavil spolubydlící Claudio, že je na osmou večer objednaný na kliniku na rentgen a jestli ho mohu doprovodit a řídit. Hm, přišlo mi to fakt divný, ale holt jsem v Chile, tak dělají rentgeny i večer... Vyzvedl mě před 8 v práci a jeli jsme...  KLINIKA ZHASNUTO... hmmm... tak asi si klučina spletl ráno a večer... a jelo se zpátky... na každé křižovatce červená, pořád jsme pro něco zastavovali, už mě to zatraceně štvalo, byla jsem jak mimozemšťan...každou hospodu, kterou jsme míjeli, jsem chtěla  navštívit, osvěžit se a spláchnout únavu. Ale Claudio jakoby nevnímal... V autě jsme domluvili s druhým spolubydlícím rychou večeři v restauraci a pár piv (oslavenkyně má ve většině podniků jedno pití v hospodě zdarma, a jelikož se pije po 2 litrových flaškách, měla bych vystaráno)... Ale, že se jde hned, že jsem mrtvolná a nemohu v mém stavu snášet jejich prodlevy stylu: "Jde se." Ale nakonec se jde za hodinu...

Přijeli jsme před barák a vidím vyhozený obrovský černý pytel s plastem, který jsme naplňovali týdny, připravený pro popeláře jako směsný odpad... V té únavě a deuforii, že již prostě s těma Chilanama nic nezmůžu, že jsou to ignoranti na entou a že jim není pomoci z té bídy a hory odpadu, který se všude povaluje... Cítila jsem se bezmocná... NO v té deuforii jsem Claudia okřikla, že je to fakt hrozný a kdo je jako je takovej blb, že vyhodil ten pytel s plastem (o objemu 1 m3 do směsnýho a neodvezl do plastu)... "To já ne, to Juan" odpověděl... A já: "Tak Juan? Ale tebe znám, ty jsi stejnej!!!"

Hm, vešla jsem do baráku, naštvaná...s tím, že Juan je již připravený jít do baru. Uvítal mě v péřový vestě v chodbě, že se jde.... ale pak mě vtáhl do tmavého obýváku a tam lidičkové z párce: SVĚTLO... No dostali mě.... PŘEKVAPENÍ

Byli potichu ve tmě v obýváku a slyšeli mou výměnu názorů ohledně vyhozeného plastu... Tak jsem se cítila blbě. Ale stála jsem si za svým... Málo spánku, málo hlazení a hodně věcí, které změnit nemohu... vždy vygradují nějaký jiný problém. Ta energie prostě musí ven.

Dostala jsem dobroučký obrovský čokoládový dort, obrovitánská s hodně čokoládou... na a pak se tančilo a povídalo. Bylo to náramné. Kéž by jste tam byli také!

Priscila z Barazílie se nás snažila naučit sambu a my již klasickou houpali merenge, cumbii, salsu...jsem devka ondrovi jsem to neřekla

a slavilo se a jedl se čokoládový dortík

A pak se tančilo

A o práci příště...
ALe co hlavně: Sláva řasám a to i mořským i sladkovodním.