pondělí 21. října 2013

Pro dědečka


Ahoj,
zveřejňuju dopis, který jsem napsala před 2 týdny dědečkovi Starých do nemocnice. To aby jsem dala o sobě vědět... 
Takže:





Ahoj dědečku,
dny tu ubíhají hrozně rychle. Už si ani nepamatuju, kdy naposled tu byl ranní mrazík. Většinou, když jedu na kole ráno do práce, mi svítí sluníčko na cestu. Asi nějak takhle:

Občas se roztrhne obloha a skrze padající proudy není vidět, ale povětšinou, když už jsou srážky dešťové, tak jde o přeháňku, a na mokrých silnicích se brzy začnou zrcadlit sluneční paprsky... a na té zemi Země to pak vypadá krásně a celý ten kýč dokresluje blankytná obloha. Jó někdy je tu moc krásně, ale někdy jenom hezky... 

Asi nejvíc mě mrzí ty hory odpadků různě podél řeky a na dvorcích domů mezi slepicema... nevím, jak to lidi nemohou vidět... jako kdyby se nestarali o svou rodnou hroudu. Někdy se z toho dostávám záchvaty panického údivu, čeho jsme jako lidi schopní... 

A o práci: Dědo asi vlastně ani nevíš, co tu dělám, co mě tu živí a co mi zabere největší část dne. Pracuju na univerzitě, která se jmenuje Universidad de la Frontera. V překladu to znamená Univerzita hranic... a nevím, na co se to odkazuje, zda na hranice chilských regionů, či na blízké argentinské hranice. Nevím. Ale co se na univerzitě každopádně děje, je tvoření hranic mezi lidmi. Hranic hodně vysokých a hodně drahých. Univerzitní vzdělání tu není zdarma, jako v ČR. Za inženýrské vzdělání student zaplatí od 800 000 Kč výš. TO znamená, že pro většinu lidí je vzdělání nemyslitelné. Chudí zůstávají chudými a bohatí si jen zvykají na vyšší standard. Segregace společnosti je obrovská.
Takže o té práci: 
Kultivuju směs sladkovodích řas, které budou čistit bioplyn a odpadní vodu. Taková pohádka to není... Takové řasy potřebujou jídlo - jako lidi - a ty jsou obsažený v odpadní vodě... v odpadní vodě tedy řasy rostou. Část řas se pak vhání do proudu/okruhu plynu (plyn jde zdola - bubliny, řasy v protiproudu shora) a řasy se pak vrací zpátky do reaktoru s odpadní vodou, kde dál vesele rostou...  Část řas se vhání do protiproudu plynu, protože se zjistilo, že rasy díky svému metabolismu/fotosyntéze dokážou zvýšit procento methanu v bioplynu z cca 60 % na 98 %. Problém je, že ale také vyrábějí kyslík... a takový bioplyn s kyslíkem se podle evropských norem používat nesmí (jako zemní plyn do aut a na vaření...). Bioplyn také obsahuje síru, která je agresivní a rozežírá součástky motorů. A je dost možné, že řasy odstraňují i síru... Takže to musíme dořešit ještě s tím kyslíkem a sírou. A to jsou mé hlavní úkoly tady. Teď jsem u toho, že provozuji jeden anaerobní reaktůrek na výrobu bioplynu a stavím dva systémy jako takové pseudočistírny odpadní vody s recyklem do protiproudu vyrobeného plynu. Dělá mi dost problém řídící program, kterej je lehkej, ale hlásí mi chyby. A to mě teď asi nejvíc trápí. Dnes ale na univerzitu dorazil jeden český profesor z mý vysoký školy, tak se na to prý zítra kouknem. Už se těím, že se hnu z místa...
To asi vše pro teď o práci. Je tu čtvrt na jednu ráno a jsem ospalá. Dobrou noc dědečku, Jdu spinkat. Napíšu ti o mém životě tady víc příště... 

Dědo, ať se ti daří co nejlépe! 
Objímám a posílám pusy
Dáda

středa 2. října 2013

Cumpleaňos

Včera - 30.9. - mně v práci udělali náramně dobře. Lidi z BIORENU mi připravili pohoštění a zazpívali k narozeninám - FELIZ CUMPLEAŇOS. No, dojalo mě to, jaak jinak. Skrze úsměv ukáplo pár slziček. Moc hezké to bylo. Dáda byla ze všech událostí v jejím nynějším čase tak dojata/smutná/veselá, že si to zkoncentrovala do toho jednoho momentu a proměnila v slzičky...

Byla jsem to odpoledne hrozně grogy. DO 5ti do rána jsem vyráběla prezentaci ve španělštině a dokončovala to celé dopoledne. Pak se během dne zastavil spolubydlící Claudio, že je na osmou večer objednaný na kliniku na rentgen a jestli ho mohu doprovodit a řídit. Hm, přišlo mi to fakt divný, ale holt jsem v Chile, tak dělají rentgeny i večer... Vyzvedl mě před 8 v práci a jeli jsme...  KLINIKA ZHASNUTO... hmmm... tak asi si klučina spletl ráno a večer... a jelo se zpátky... na každé křižovatce červená, pořád jsme pro něco zastavovali, už mě to zatraceně štvalo, byla jsem jak mimozemšťan...každou hospodu, kterou jsme míjeli, jsem chtěla  navštívit, osvěžit se a spláchnout únavu. Ale Claudio jakoby nevnímal... V autě jsme domluvili s druhým spolubydlícím rychou večeři v restauraci a pár piv (oslavenkyně má ve většině podniků jedno pití v hospodě zdarma, a jelikož se pije po 2 litrových flaškách, měla bych vystaráno)... Ale, že se jde hned, že jsem mrtvolná a nemohu v mém stavu snášet jejich prodlevy stylu: "Jde se." Ale nakonec se jde za hodinu...

Přijeli jsme před barák a vidím vyhozený obrovský černý pytel s plastem, který jsme naplňovali týdny, připravený pro popeláře jako směsný odpad... V té únavě a deuforii, že již prostě s těma Chilanama nic nezmůžu, že jsou to ignoranti na entou a že jim není pomoci z té bídy a hory odpadu, který se všude povaluje... Cítila jsem se bezmocná... NO v té deuforii jsem Claudia okřikla, že je to fakt hrozný a kdo je jako je takovej blb, že vyhodil ten pytel s plastem (o objemu 1 m3 do směsnýho a neodvezl do plastu)... "To já ne, to Juan" odpověděl... A já: "Tak Juan? Ale tebe znám, ty jsi stejnej!!!"

Hm, vešla jsem do baráku, naštvaná...s tím, že Juan je již připravený jít do baru. Uvítal mě v péřový vestě v chodbě, že se jde.... ale pak mě vtáhl do tmavého obýváku a tam lidičkové z párce: SVĚTLO... No dostali mě.... PŘEKVAPENÍ

Byli potichu ve tmě v obýváku a slyšeli mou výměnu názorů ohledně vyhozeného plastu... Tak jsem se cítila blbě. Ale stála jsem si za svým... Málo spánku, málo hlazení a hodně věcí, které změnit nemohu... vždy vygradují nějaký jiný problém. Ta energie prostě musí ven.

Dostala jsem dobroučký obrovský čokoládový dort, obrovitánská s hodně čokoládou... na a pak se tančilo a povídalo. Bylo to náramné. Kéž by jste tam byli také!

Priscila z Barazílie se nás snažila naučit sambu a my již klasickou houpali merenge, cumbii, salsu...jsem devka ondrovi jsem to neřekla


a slavilo se a jedl se čokoládový dortík
A pak se tančilo
A o práci příště...
ALe co hlavně: Sláva řasám a to i mořským i sladkovodním.

pátek 20. září 2013

* Fiestas patrias

dne 18. září roku 1819 vzniklo Chile jako stát nezávislý na Španělské koruně. Celé Chile na týden vypne (ale jak bývá všude a vždy, někdo je OFF neustále - to je ale jiný příběh...), tančí cuecu, cumbu, navstěvují se rodinky, přátelé, sousedé...  Griluje se, jí se a nedělá se NIC.

Jako privilegovaní členové konsorcia obyvatelů domečku v pasáži Irun 01710, jsme byli pozváni do rodného domu Claudia, našeho spolubydlícího výškou nejvyššího z nás.

Pod záminkou výletů k moři, do hor, do barů... (kéž by do Podolí...) pěšmo, kolmo, tančmo...se mi nápad jevil jako ideální - poznat krásy Chile z vnitřku... Moc z toho se nestalo a naopak se stalo daleko víc.

NIC nečekat a nepřijímat slova, která jsou jen slovy a nikdy se jejich energie nepromění v reálný čin...
NIC nečekat a otevřít se tomu, že je tu prostě všechno vzhůru nohama a tak jiné než v Evropě. NESROVNÁVAT.
NIC nečekat a být.
NIC nečekat a nechat bít srdce a nechat ho být tam, kde je.
A nebít se vpřed a vzad a někam jinam, prostě být TADY a TEĎ.
Ksakru

Nic nečekej Dádo

Víc napoví fotky posledních dní

Chile NEChile, stýská se mi, chybíte mi...
Jsem vděčná za každou zprávu z domova
Objetí a úsměvy do Čech
Dáda

-Post Scriptum:-

EtOH
Někdy mě přepadne chuť na pivo. Na vychlazené pivo po aktivitě, které si vypiju na rozpáleném trávníku za domem...  NE, to se tu nedělá... Lidi tu moc nepijou... Neviděla jsem tu opilého člověka. Kluci v baráku si otevřou třetinku a nedopijou jí... a co je horší, zředí si to PIVO fantou či spritem. Hernán pije jen nealkoholické. Juan pije spíš víno... I já jsem přešla víceméně na víno, a při mé spotřebě, občas / obden sklenka vína u jídla se cítím jak alkoholik...

Tanec
Ve středu jsem byli v Melounu (název města) na koncerte nějaké argentinské kapely. Parket byl plný. Tančili klucí, holky, mladí, staří. Všicí se vlnili, pohybovali to u nás není. Tak málo studu, tolik přirozenosti v pohybu - a né, že by se tančilo nějak oplzle, to né: hezky, přátelsky, jemně... Jiný kraj, jiný mrav...

Jídlo
U jídla se nečeká, až lidi dostanou na stůl, jí se hned, aby jídlo nevychladlo... a co se nedojí, to se vyhodí, což mě hodně drásá srdce... Lidi často žijou z výplaty na výplatu, berou si úvery, půjčujou si peníze, aby si pořídily pozlátka pro své žití. Nechápu ten konzum tu zbytečnou produky. Nechápu proč se vyhodí půlka celé krůty když naříkají, že je maso drahé. Vlastně nechápu proč jí krocana. Jo jiná polokoule, jiný kontinent...

NESROVNÁVAT Dádo

pondělí 2. září 2013

Sychravo

Chvíle, kdy se ukáže sluníčko a nemusím mít péřovku, čepici z And a rukavice, jsou stále častější. Ale pořád je tu někdy hnusně: smog a sychravo. V těchto dnech jsou lidi médii pravidelně informováni o situaci a O TOM, že je zakázáno topit dřívím.

Na místní prostředí jsem si zvykla. Lidi v práci a spolubydlící na mě už kašlou a nesnaží se mluvit pomalu... Ale já jsem šťastná, protože je žádám stále méně a méně o to, aby věc zopakovali, či ji opsali.


V pátek jsme byli na koncertě chilské superSladké pop muziky (Los Vasques). Styl není to můj šálek čaje, ale nabídka přišla spontánně 20 minut před začátkem koncertu od jedné spolupracovnice, a já si říkala, PROČ NE... Dole jedna z neSladkých písní z repertoáru. Je o stávce studentů. Studium je tu totiž zatraceně drahé. Inženýrský titul vyjde na skoro milion korun českých. Čímž se podporuje obrovská segregace měně majetných lidí. Rozdíly v sociálních skupinách jsou tu propastné.

Do fotek jsem přidala nějaké obrázky z minulého víkendu v parku Conguilio:
NOVÉ FOTKY

Zdravím domů
Jak se všichni máte? Chybíte mi!!! Často na Vás myslím!
Velké objetí !!!

PS: Velké gratulace rodičům Páje a Petrovi ke krásnému děťátku

Dáda

čtvrtek 22. srpna 2013

* Malý princ

Dny letí, věci se mění, v baráčku máme nové záclony, v mém pokoji mám závěsy a máme kohouta...ale klucí ho chtějí zabít :(
Čtu teď Malého prince ve španělštině a v Chile se cítím jak malá princezna, která objevuje planetu Zemi..
  • Každý pátek si kupujeme na sobotní snídani domácí chleba dělaný v ohni a domácí vajíčka...  
Nějaké nové fotky jsem přidala sem:

Chilli con Chile

Pusy a objetí
Dáda

středa 14. srpna 2013

Španělská vesnice, El pueblo Espaňol

Mluví tu rychle, mumlaj a používají chilenismy.

Teď mi Hernán musel třikrát opakovat větu "Už jdu. Vezeme s Juanem pohovku do domečku." MUSEL, protože, ač znám z věty všechny slovíčka (což není častý jev), chytla jsem jen Juana... Pfoeé.

Je to tak... a musím se zocelit nebo víc pít to jejich víno.

Od prvního týdne ale zvládám na nízké úrovni telefonovat. Na úřadech rozumím, a dokonce mě minulý pátek na nějakém Úřadu pro vyšetřování osob, kde si mě v nějakém registru lustrovali (abych pak dostala papír, že v Chile mohu být), pochválili :)...

čtvrtek 8. srpna 2013

Nové kolo LASER

Mám nové kolo, joHOho.
Je na něm napsáno LASER, ale v práci mu říkají "ROBADO", tj. kradené.
Mno, bylo píchlé, lanka na brzdách potřebovala vyměnit a pneu jsou trochu zpuchřelé, což tak nevadí... Koupila jsem ho od nějakého chlapíka přes inzerát na webu, prý, že má něco s nohou a tak už dál nemůže jezdit. Koupit ho se mnou šel raději Hernán. Přece jen, kdyby šlo o nějakou kulišárnu, bylo to bezpečnější...

Chtěla jsem si kolo poopravovat, poštelovat, ale když jsem se zeptala v místním kolo obchodě, kolik by to stálo seřídit, nechala jsem ho rovnou tam... Za 1 hodinu a 120 korun (3000 pesos) jsem měla nová lanka, vyměněnou duši, kolo bylo nafouklé a seštelované v jeho rámcích. Doufám, že mi nějaký čas poslouží, vůbec si nemyslím, že je kradené, ocenila bych ho při prodeji stejně. Při jízdě se cítím velmi seriózně, s určitým nadhledem na okolní dění. Kolo je celé nějaké jakoby tvrdé, trochu neohrabané, a při zatáčkách se zatím vždy raději soustředím na malý náklon kola. Ale na nákupy a do práce dobré, ne.

A kolo za 400 korun (10 000 pesos nebo také 10 luka, jak tady říkají) jezdí!!!

Zítra si jedu do centra zařídit místní občanku.