Pro dědečka

Ahoj,

zveřejňuju dopis, který jsem napsala před 2 týdny dědečkovi Starých do nemocnice. To aby jsem dala o sobě vědět... 

Takže:

Ahoj dědečku,

dny tu ubíhají hrozně rychle. Už si ani nepamatuju, kdy naposled tu byl ranní mrazík. Většinou, když jedu na kole ráno do práce, mi svítí sluníčko na cestu. Asi nějak takhle:

Občas se roztrhne obloha a skrze padající proudy není vidět, ale povětšinou, když už jsou srážky dešťové, tak jde o přeháňku, a na mokrých silnicích se brzy začnou zrcadlit sluneční paprsky... a na té zemi Země to pak vypadá krásně a celý ten kýč dokresluje blankytná obloha. Jó někdy je tu moc krásně, ale někdy jenom hezky... 

Asi nejvíc mě mrzí ty hory odpadků různě podél řeky a na dvorcích domů mezi slepicema... nevím, jak to lidi nemohou vidět... jako kdyby se nestarali o svou rodnou hroudu. Někdy se z toho dostávám záchvaty panického údivu, čeho jsme jako lidi schopní... 

A o práci: Dědo asi vlastně ani nevíš, co tu dělám, co mě tu živí a co mi zabere největší část dne. Pracuju na univerzitě, která se jmenuje Universidad de la Frontera. V překladu to znamená Univerzita hranic... a nevím, na co se to odkazuje, zda na hranice chilských regionů, či na blízké argentinské hranice. Nevím. Ale co se na univerzitě každopádně děje, je tvoření hranic mezi lidmi. Hranic hodně vysokých a hodně drahých. Univerzitní vzdělání tu není zdarma, jako v ČR. Za inženýrské vzdělání student zaplatí od 800 000 Kč výš. TO znamená, že pro většinu lidí je vzdělání nemyslitelné. Chudí zůstávají chudými a bohatí si jen zvykají na vyšší standard. Segregace společnosti je obrovská.

Takže o té práci: 

Kultivuju směs sladkovodích řas, které budou čistit bioplyn a odpadní vodu. Taková pohádka to není... Takové řasy potřebujou jídlo - jako lidi - a ty jsou obsažený v odpadní vodě... v odpadní vodě tedy řasy rostou. Část řas se pak vhání do proudu/okruhu plynu (plyn jde zdola - bubliny, řasy v protiproudu shora) a řasy se pak vrací zpátky do reaktoru s odpadní vodou, kde dál vesele rostou...  Část řas se vhání do protiproudu plynu, protože se zjistilo, že rasy díky svému metabolismu/fotosyntéze dokážou zvýšit procento methanu v bioplynu z cca 60 % na 98 %. Problém je, že ale také vyrábějí kyslík... a takový bioplyn s kyslíkem se podle evropských norem používat nesmí (jako zemní plyn do aut a na vaření...). Bioplyn také obsahuje síru, která je agresivní a rozežírá součástky motorů. A je dost možné, že řasy odstraňují i síru... Takže to musíme dořešit ještě s tím kyslíkem a sírou. A to jsou mé hlavní úkoly tady. Teď jsem u toho, že provozuji jeden anaerobní reaktůrek na výrobu bioplynu a stavím dva systémy jako takové pseudočistírny odpadní vody s recyklem do protiproudu vyrobeného plynu. Dělá mi dost problém řídící program, kterej je lehkej, ale hlásí mi chyby. A to mě teď asi nejvíc trápí. Dnes ale na univerzitu dorazil jeden český profesor z mý vysoký školy, tak se na to prý zítra kouknem. Už se těím, že se hnu z místa...

To asi vše pro teď o práci. Je tu čtvrt na jednu ráno a jsem ospalá. Dobrou noc dědečku, Jdu spinkat. Napíšu ti o mém životě tady víc příště... 

Dědo, ať se ti daří co nejlépe! 

Objímám a posílám pusy

Dáda

Cumpleaňos

Včera - 30.9. - mně v práci udělali náramně dobře. Lidi z BIORENU mi připravili pohoštění a zazpívali k narozeninám - FELIZ CUMPLEAŇOS. No, dojalo mě to, jaak jinak. Skrze úsměv ukáplo pár slziček. Moc hezké to bylo. Dáda byla ze všech událostí v jejím nynějším čase tak dojata/smutná/veselá, že si to zkoncentrovala do toho jednoho momentu a proměnila v slzičky...

Byla jsem to odpoledne hrozně grogy. DO 5ti do rána jsem vyráběla prezentaci ve španělštině a dokončovala to celé dopoledne. Pak se během dne zastavil spolubydlící Claudio, že je na osmou večer objednaný na kliniku na rentgen a jestli ho mohu doprovodit a řídit. Hm, přišlo mi to fakt divný, ale holt jsem v Chile, tak dělají rentgeny i večer... Vyzvedl mě před 8 v práci a jeli jsme...  KLINIKA ZHASNUTO... hmmm... tak asi si klučina spletl ráno a večer... a jelo se zpátky... na každé křižovatce červená, pořád jsme pro něco zastavovali, už mě to zatraceně štvalo, byla jsem jak mimozemšťan...každou hospodu, kterou jsme míjeli, jsem chtěla  navštívit, osvěžit se a spláchnout únavu. Ale Claudio jakoby nevnímal... V autě jsme domluvili s druhým spolubydlícím rychou večeři v restauraci a pár piv (oslavenkyně má ve většině podniků jedno pití v hospodě zdarma, a jelikož se pije po 2 litrových flaškách, měla bych vystaráno)... Ale, že se jde hned, že jsem mrtvolná a nemohu v mém stavu snášet jejich prodlevy stylu: "Jde se." Ale nakonec se jde za hodinu...

Přijeli jsme před barák a vidím vyhozený obrovský černý pytel s plastem, který jsme naplňovali týdny, připravený pro popeláře jako směsný odpad... V té únavě a deuforii, že již prostě s těma Chilanama nic nezmůžu, že jsou to ignoranti na entou a že jim není pomoci z té bídy a hory odpadu, který se všude povaluje... Cítila jsem se bezmocná... NO v té deuforii jsem Claudia okřikla, že je to fakt hrozný a kdo je jako je takovej blb, že vyhodil ten pytel s plastem (o objemu 1 m3 do směsnýho a neodvezl do plastu)... "To já ne, to Juan" odpověděl... A já: "Tak Juan? Ale tebe znám, ty jsi stejnej!!!"

Hm, vešla jsem do baráku, naštvaná...s tím, že Juan je již připravený jít do baru. Uvítal mě v péřový vestě v chodbě, že se jde.... ale pak mě vtáhl do tmavého obýváku a tam lidičkové z párce: SVĚTLO... No dostali mě.... PŘEKVAPENÍ

Byli potichu ve tmě v obýváku a slyšeli mou výměnu názorů ohledně vyhozeného plastu... Tak jsem se cítila blbě. Ale stála jsem si za svým... Málo spánku, málo hlazení a hodně věcí, které změnit nemohu... vždy vygradují nějaký jiný problém. Ta energie prostě musí ven.

Dostala jsem dobroučký obrovský čokoládový dort, obrovitánská s hodně čokoládou... na a pak se tančilo a povídalo. Bylo to náramné. Kéž by jste tam byli také!

Priscila z Barazílie se nás snažila naučit sambu a my již klasickou houpali merenge, cumbii, salsu...jsem devka ondrovi jsem to neřekla

a slavilo se a jedl se čokoládový dortík

A pak se tančilo

A o práci příště...
ALe co hlavně: Sláva řasám a to i mořským i sladkovodním.

* Fiestas patrias

dne 18. září roku 1819 vzniklo Chile jako stát nezávislý na Španělské koruně. Celé Chile na týden vypne (ale jak bývá všude a vždy, někdo je OFF neustále - to je ale jiný příběh...), tančí cuecu, cumbu, navstěvují se rodinky, přátelé, sousedé...  Griluje se, jí se a nedělá se NIC.

Jako privilegovaní členové konsorcia obyvatelů domečku v pasáži Irun 01710, jsme byli pozváni do rodného domu Claudia, našeho spolubydlícího výškou nejvyššího z nás.

Pod záminkou výletů k moři, do hor, do barů... (kéž by do Podolí...) pěšmo, kolmo, tančmo...se mi nápad jevil jako ideální - poznat krásy Chile z vnitřku... Moc z toho se nestalo a naopak se stalo daleko víc.

NIC nečekat a nepřijímat slova, která jsou jen slovy a nikdy se jejich energie nepromění v reálný čin...
NIC nečekat a otevřít se tomu, že je tu prostě všechno vzhůru nohama a tak jiné než v Evropě. NESROVNÁVAT.
NIC nečekat a být.
NIC nečekat a nechat bít srdce a nechat ho být tam, kde je.
A nebít se vpřed a vzad a někam jinam, prostě být TADY a TEĎ.
Ksakru

Nic nečekej Dádo

Víc napoví fotky posledních dní

Chile NEChile, stýská se mi, chybíte mi...
Jsem vděčná za každou zprávu z domova
Objetí a úsměvy do Čech
Dáda

-Post Scriptum:-

EtOH
Někdy mě přepadne chuť na pivo. Na vychlazené pivo po aktivitě, které si vypiju na rozpáleném trávníku za domem...  NE, to se tu nedělá... Lidi tu moc nepijou... Neviděla jsem tu opilého člověka. Kluci v baráku si otevřou třetinku a nedopijou jí... a co je horší, zředí si to PIVO fantou či spritem. Hernán pije jen nealkoholické. Juan pije spíš víno... I já jsem přešla víceméně na víno, a při mé spotřebě, občas / obden sklenka vína u jídla se cítím jak alkoholik...

Tanec
Ve středu jsem byli v Melounu (název města) na koncerte nějaké argentinské kapely. Parket byl plný. Tančili klucí, holky, mladí, staří. Všicí se vlnili, pohybovali to u nás není. Tak málo studu, tolik přirozenosti v pohybu - a né, že by se tančilo nějak oplzle, to né: hezky, přátelsky, jemně... Jiný kraj, jiný mrav...

Jídlo
U jídla se nečeká, až lidi dostanou na stůl, jí se hned, aby jídlo nevychladlo... a co se nedojí, to se vyhodí, což mě hodně drásá srdce... Lidi často žijou z výplaty na výplatu, berou si úvery, půjčujou si peníze, aby si pořídily pozlátka pro své žití. Nechápu ten konzum tu zbytečnou produky. Nechápu proč se vyhodí půlka celé krůty když naříkají, že je maso drahé. Vlastně nechápu proč jí krocana. Jo jiná polokoule, jiný kontinent...

NESROVNÁVAT Dádo

Sychravo

Chvíle, kdy se ukáže sluníčko a nemusím mít péřovku, čepici z And a rukavice, jsou stále častější. Ale pořád je tu někdy hnusně: smog a sychravo. V těchto dnech jsou lidi médii pravidelně informováni o situaci a O TOM, že je zakázáno topit dřívím.

Na místní prostředí jsem si zvykla. Lidi v práci a spolubydlící na mě už kašlou a nesnaží se mluvit pomalu... Ale já jsem šťastná, protože je žádám stále méně a méně o to, aby věc zopakovali, či ji opsali.

V pátek jsme byli na koncertě chilské superSladké pop muziky (Los Vasques). Styl není to můj šálek čaje, ale nabídka přišla spontánně 20 minut před začátkem koncertu od jedné spolupracovnice, a já si říkala, PROČ NE... Dole jedna z neSladkých písní z repertoáru. Je o stávce studentů. Studium je tu totiž zatraceně drahé. Inženýrský titul vyjde na skoro milion korun českých. Čímž se podporuje obrovská segregace měně majetných lidí. Rozdíly v sociálních skupinách jsou tu propastné.

Do fotek jsem přidala nějaké obrázky z minulého víkendu v parku Conguilio:
NOVÉ FOTKY

Zdravím domů
Jak se všichni máte? Chybíte mi!!! Často na Vás myslím!
Velké objetí !!!

PS: Velké gratulace rodičům Páje a Petrovi ke krásnému děťátku

Dáda

* Malý princ

Dny letí, věci se mění, v baráčku máme nové záclony, v mém pokoji mám závěsy a máme kohouta...ale klucí ho chtějí zabít :(
Čtu teď Malého prince ve španělštině a v Chile se cítím jak malá princezna, která objevuje planetu Zemi..

• Každý pátek si kupujeme na sobotní snídani domácí chleba dělaný v ohni a domácí vajíčka...  

Nějaké nové fotky jsem přidala sem:

Chilli con Chile

Pusy a objetí
Dáda

Španělská vesnice, El pueblo Espaňol

Mluví tu rychle, mumlaj a používají chilenismy.

Teď mi Hernán musel třikrát opakovat větu "Už jdu. Vezeme s Juanem pohovku do domečku." MUSEL, protože, ač znám z věty všechny slovíčka (což není častý jev), chytla jsem jen Juana... Pfoeé.

Je to tak... a musím se zocelit nebo víc pít to jejich víno.

Od prvního týdne ale zvládám na nízké úrovni telefonovat. Na úřadech rozumím, a dokonce mě minulý pátek na nějakém Úřadu pro vyšetřování osob, kde si mě v nějakém registru lustrovali (abych pak dostala papír, že v Chile mohu být), pochválili :)...

Nové kolo LASER

Mám nové kolo, joHOho.
Je na něm napsáno LASER, ale v práci mu říkají "ROBADO", tj. kradené.
Mno, bylo píchlé, lanka na brzdách potřebovala vyměnit a pneu jsou trochu zpuchřelé, což tak nevadí... Koupila jsem ho od nějakého chlapíka přes inzerát na webu, prý, že má něco s nohou a tak už dál nemůže jezdit. Koupit ho se mnou šel raději Hernán. Přece jen, kdyby šlo o nějakou kulišárnu, bylo to bezpečnější...

Chtěla jsem si kolo poopravovat, poštelovat, ale když jsem se zeptala v místním kolo obchodě, kolik by to stálo seřídit, nechala jsem ho rovnou tam... Za 1 hodinu a 120 korun (3000 pesos) jsem měla nová lanka, vyměněnou duši, kolo bylo nafouklé a seštelované v jeho rámcích. Doufám, že mi nějaký čas poslouží, vůbec si nemyslím, že je kradené, ocenila bych ho při prodeji stejně. Při jízdě se cítím velmi seriózně, s určitým nadhledem na okolní dění. Kolo je celé nějaké jakoby tvrdé, trochu neohrabané, a při zatáčkách se zatím vždy raději soustředím na malý náklon kola. Ale na nákupy a do práce dobré, ne.

A kolo za 400 korun (10 000 pesos nebo také 10 luka, jak tady říkají) jezdí!!!

Zítra si jedu do centra zařídit místní občanku.

Můj pršící svět

Zvětšit mapu

• A - tam jsem bydlela
• B - objekty UFRO - Universidad de la Frontera, práce
• C - tady bydlím teď, hned vedle copas de agua

A tady jedna kolofotka z minulého týdne :)

No a teď vydatně prší a fouká... Přišlo to období dešťů, o kterém tu všichni mluvili. Klepe to na střechy a je to příjemné, tedy když je člověk schovaný a ze své nové calabazy usrkává bombillou místní extrasilné maté. 

Náš dům, náš hrad

• s pomocí mocného internetu jsem hackla můj nový levný chytrý Alcatel mobil - a s nějakým číslem, který zadávám po PINu do telefonu, funguje i na české SIMky
• našli jsme domeček, hned vedle "bílých pohárů" - tak se tomu místu říká... Má 4 ložnice, 2 koupelny, je jednopodlažní, má trávník a je lokalizován "v bezpečné" oblasti... Měli jsme původně zálusk na ten nahoře, se 7mi ložnicema, 3 koupelnama (jedna s masážní vanou).. Ale majitelka chtěla, abychom od ní okoupili závěsy a záclony a v baráku byly jen jedny malá kamínka na dřevo, krb z nějakých důvodů majitélé zbořili.... A tak jsme se rozhodli den před podpisem smlouvy, že couvnem, respektive ostatní, kteří si chtěli barák pronajmout dlouhodobě...já bych byla jen krátkodobý návštěvník. A sic tento baráček byl 5 pěších minut od práce, vybrali jsem ten náš, který je vzdálen 5 kolominut, a je o třetinu levnější, takže ve 4 to pak na každého vyjde do 5 tisíc s poplatkama... Už se těším... Fotky nového mám jen v telefonu a nechci je teď nahrávat...
• jsme po týdnu nějak grogy...

Dáda

Sidra aneb jablečné

Včera večer jsem byla prve ve víru (města). Hospody jsou tu totálně undergoundové... někteří nosí baretky, asi po vzoru Cheho a skoro všichni vypadají jako malí mafiáni... V první hospodě hráli Doors, Hendrixe, nějakej hustej metal, Buena Vista...

Kdo pil pivo, dostal ho v litrový flašce. Kdo chtěl drink, pil 1 sklenku tak dlouho, jako ostatní tu jednu flašku. Já zkusila místní sidr. Přinesli mi 0,75 flašku obstojného pití, ale kdyby mi ostatní nepomohli, byla bych po té jedné zbořená... Tady se říká, že máte zemětřesení: "Tengo terremoto." Chápete?
V další hospodě jsme zůstali raději všichni u piva, tentokráte dost hnusného - Austral - vyrobeného v Punta Arenas. Nedávno jsem měla to samé při obědě u mých hostitelů, ale vyrobené v Santiagu, a to bylo v pohodě. Takže na to příště pozor! Austral jen ze Santiaga! Mno a k ránu jsme si objednali obrovskou misku zapečeného jídla - porce pro 6 lidí...

Další mé aktivity, postřehy:

• Sháním/e bydlení, ptám se všech, hledám v inzerátech...nejlépe domeček 
• Pak si koupím nějaké staré jednostopé nemotorové vozidlo. Zatím si půjčuju kolo od dcery paní domácí.
• Mobil mi tu funguje pouze 30 km od města směrem na jih (tam se tak často nedostanu), ve městě ne. Šlape na jiné frekvenci, než místní. Ale stránky prodejců v ČR uvádí věci různé, takže fungovat původně měl...příště se kouknu rovnou na stránky Nokie nebo začnu studovat manuály, že... Česká SIM v místním mobilu také nejde. Jsou zablokovaný a za odblokování se platí místním domácím kutilům. Pokud si chci koupit odblokovaný mobil na SIMky neČilanů, zaplatím nehorázný bakšiš. SIM potřebuju k ovládání bankovního účtu a zdárně jsem jí včera v mém novém telefonu - který jsem pak vrátila, z důvodů popsaných výše - zablokovala pouze tím, že jsem jí do něho vložila... No takže tak... :) 
• Koupený výrobek lze vrátit nepoškozený do 10ti dnů bez udání důvodu. Peníze jako cizinci Vám budou dávat hodinu a důkladně při to zkontrolují Vaše dokumenty. Pak na reverz dostanete peníze:)
• V práci se pomalu rozkoukávám.

* Obrázky z Chile

Tady najdete první obrázky z Chile
Dobrou noc
Dáda

Štětka

Jak to rychle přišlo, tak to zase rychle oděšlo :) jsem teď asi pro místní snesitelnější, mám o trochu více jejich základu. Asi to nakonec přece jen byly ty syrové mušle, které jsme pojídali pokapané citronem ve Valdívii na trhu a nebo ten chleba indiánů Mapuče?

Jojo, je teď je mi FAJN. Jím v místních restauracích, pozřu vše... a pak se blažeností válím jako ten tuleň dole, kterého jsem viděla ve Valdívii. A nebyl tam sám šmoula, válelo se jich tam celé tucty... a pěkně smrděli. Fůj To já tedy nesmrdím, že...

PS: Jo a na většině míst tu nepoužívají štětku na záchod... Už ve Španělsku jsem si všimla, když jsme bydleli Španělé, Chilani a já, že občas někdo špatně umyl záchod, nebo nespláchl. Sváděla jsem to na malého šestiletého Santiága... ale asi to tak nebude... Tady je to asi neučí.

Bydlím teď v malém zahradním domečku, mám miniložnižku s minikuchyňkou a minikoupelničku vedle, ale bez miništětičky na záchod. Vším ostatním mě vybavili.. A v práci štětka také není ani na jednom záchodě...

* Obrázky s Ondrou

Včera jsem byla na kole prozkoumat centrum. Nakoupila si i něco potravin a 1 chilské víno s cysklist(k)ou, že si udělám hezký večer... Nakonec jsem hrozně brzy usnula.

Asi se už ozývaly bakterie, které mě zneschopnily dnes - první pracovní den. Několikrát jsem označila cestu z práce domů a označila jsem si to i doma, ale rapidně se to lepší, že?

PS: TADY jsou obrázky, které jsme udělali s Ondrou ve Španělsku

Dobrou noc

De Chile, número 2

PŘÍLET
Nečekala jsem, že by na mezinárodním letišti v Santiágu nebyly problémy. NIC organického původu sem nesmí. Ještě v letadle jsme vyplňovali dotazník, že převážíme či nepřevážíme věci rostlinného a živočišného původu...které by pak následně oplísnily či nakazily místní faunu a floru...

V posledních letech se v Chile prý objevují nemoci a plísně šílené, které tu nikdy předtím nebyly a obecně se myslí, že zdroj nákaz jsou neukáznění cizí lidé, tedy turisté...

Měla jsem v batohu cca 300 g čaje - pečlivě neoriginálně zabalené, nezacelofánované... Lung-Ting a zelenej Pchuer, kterej jsme objednávali z Číny ještě Ondřejem čajovnikem. Na RTG to nakonec nepoznali, ale prohrabali 2 lidi přede mnou... a holka, která vezla jablko a zapomněla na něj, tedy ho nepřiznala v PAPÍRECH, dostala pokutu 100 euro, takže přátelé nic nevozte! Sýr, pokud je pasterovaný a je to napsané na originálním obalu, a vyplníte ho do dotazníku...tak projde...  Mno, takže mám své nepasterované čaje...

No a na pasovým mě zastavili, ze mi chybí jeden papír k VÍZu. Horoucně jsem vysvětlovala, že jsem dostala pouze 1 papír (ne 2 papíry) a 1 nalepené vízum do pasu... Pán nejdřív jestli si nechci zavolat do Čech na ambasádu (???), ale nakonec zakroutil hlavou, dal mi kulaté razítko a holt uvidím, jak to bude probíhat, až si tu budu žádat o jejich ID, když tu jsem déle než ty 3 turistické měsíce.

No toto...
---
JÍDLO
zatím hodně masa, špecle, apfelstrudel, tatarák, hodně avokáda... zatím dost ovlivněné návštěvou restaurace u pivovaru Kunstmann ve Valdívii...
---
...a více na fotkách, které někdy zveřejním, že...

Do Chile

Sedím v autobuse do Sevilly. Nevím na jaké autobusové nádraží přijedu (nemám to napsané na jízdence a jsou tam 2... ale asi přijedu na to na jihozápadě Sevilly, že???), ale je to nakonec jedno... tak jako tak se můj bojový úkol na další 3 hodiny v Seville nemění: Musím dostat na letiště, odkud mi po páté odpolední letí letadlo do Madridu a pak další do Chile...To letadlo prostě nemůžu zmeškat.

Trochu mě udivuje on-line systém nákupu autobusových jízdenek... Bez španělské platební karty jízdenku prostě nelze koupit! Ten samý problém jsme s Hankou měly před 4 lety, když jsem byly v Santiágu de Compostela na letní škole a pak šly z Ovieda svatojakubskou cestu "Camino de Santiágo de Compostela"...

Inu ve Španělsku se jezdí i do největších prdelí vlaky typu TGV... evropské peníze tu jsou vidět na každém rohu... ale, že by zavedli třeba evropský platební systém???

No třeba se jen nehorázně mýlím. A to může být velká pravda. Třeba se mýlím!?!

Hasta Luego Espaňa...

PS: Pár extrarychlých postřehů z dnů minulých:

• Ondra na půjčeném autě utrhl takové to poutko/chytátko/madlo nade dveřma auta. Velmi zručně chmadlo přilepil sekundovým lapidlem. Bohužel to byl nějaký šunt a nelepil, tak toho raději použil více a nechtěně jej celý upatlal, jako to madlo. Ale jako opravdu. Naštěstí jsme při zapůjčení auta znali své meze a pro jistotu sjednali nějaké lepší pojištění, takže to dělat snad ani nemusel... Vrátili jsme auto totálně špinavé, vnitřek celý od písku, trochu poškrábané od větví a také od bedny jídla, kterou jsme dali na střechu... Jediné, co chtěli při vrácení auta, byly klíčky... pak si opsali počet kilometrů a konec... Mno, spadly nám trochu kameny ze srdcí...
• Ve Španělsku, konkrétně v Andaluzii, je v létě super hic. A já teda nejsem přítelkyně žehu...
• a další možná někdy z fotek

Ondrej ma novou slecnu

... a ma uz technickou...

Itinerář

Itinerar pohybu Dady:

• 24.6. odlet z Prahy pres Madrid do Santiága de Compostela (SdC)
• týden na kongresu AD13 v SdC
• 29.6. technicka navsteva dvou bioplynových stanic (BPS): jedna pri zpracovani tunakñ a jinych ryb a dalsi BPS na biologicky odpad pri velke tridírne veskerého fuj fuj odpadu z a kolem A Coruni. Obe BPS byly blizko A Coruni, a tak jsem se ja a dalsi lidi, kteri meli let od tad, nechali vysadit ve meste...
• 29/30.6. Prespani na skalnatem pobrezi.
• 30.6. Prelet z A Coruni do Sevilly a přesun autama do Huelvy
• 1-2.7. exkurze do univerzit, vyzkumnych center a dalsich Disneylandu meho oboru. Na vetsine mistech narozdil od CR delali i do cisteni odpadnich vod rasama, pouzivani ras, jako substratu do BPS, cisteni bioplynu rasama...at uz rasama vodnima ci sladkovodnima...
• 3-4.7. workshop na Uni v Seville, pouziti ras, metabolicke cykly, slozeni, rust, mikrobiologie...
• 5.7. interní schuzka skupiny ALGEANETu na univerzite Huelva
• 6-7.7 plnohodnotny vikend: vylet do hor a pozorovani nocni oblohy s panem hvezdarem, koupani v mori, unaseni se vlnama, vylet na lodi z delty reky v Huelve k mori, navsteva muzea prvnich moreplaveb, hlavne tedy te prvni pres ocean na Kubu ala prohlicka maket La Nini, La Pintz a Santa Marii
• 8.7. intenzivni kurz spanelstiny v Malaze (bydlim v centru a skola je peknej kousek cesty, ale je to u more...)
• 11.7. prilet pana Pajdy do Malagy
• 12-18.7. prazdniny a cestovani s Ondrejem :-)
• 18.7. odlet do Santiaga de Chile 
• 19.7. prelet ze Santiaga do Temuca

* Obrázky

Než se všichni nasnídají a popovídají a dají další kafe a zase popovídají...stihnu ještě nahrát pár fotek: PÁR FOTEK

A teď se jdeme kouknout na Pintu, Niňu a Santa Marii... Maj tu u řeky postavený makety ve velikosti 1:1. Včera jsme je viděli z lodi a jsou fakt miniaturní. Španělé mají teorii, že se možná Kryštof narodil ve Španělsku. Dokonce tu maj jeho rodný dům... Mno...

Ufff ze Sevilly

Tak na ukázku, kolik stupňů včera problikávalo na tabuli v 17:45 u sevillské univerzity... a minutu předtím na teploměru bylo 45 °C. Hlásí ještě teplejší víkend, prý sem jde horko z Afriky... uff

España

Horko k padnutí, 39 °C, slunce praží... Jsem v Huelvě, na jihu Španělska. Jdu se zase pozdravit s mořem, tentokrát již středozemním, teplým... Ještě předevčírem jsem byla na severu u Atlantiku, spala u útesů A Coruni v Galícii, vál studený vítr a voněl po soli...

Takže z Prahy na konec světa:
Zvětšit mapu Dáda

Stará

Stará práce končí,
nová začíná...
Nevím kam dřív,
spím a bdím, sním...
již netančím, již nečtu, již nehraju na kytaru, již nejezdím na kole,
jen plním úkoly...
Dny a noci strávené na havlíčkobrodsku,
poslední pracovní projekt ala "vybli bibli"...
"Jsi koordinátor"
Ještě, že se občas probouzím vedle Ondřeje...
Dobrou noc